Skrytý poklad: studium arabštiny
Zrovna jste opustili práci, protože vás ta nudná a stále se opakující kancelářská rutina už prostě nebavila? Nechtěli jste už dál trpět bolestí zad a na otázku vašich přátel „Ty máš už zase zánět spojivek?“ mrzutě odpovídat větou typu „Ne, já jsem jen dlouho do noci připravoval na počítači ty dokumenty, co po mně zas šéf chtěl.“? Sekli jste s tím, protože už jednoduše nemáte nervy na to neustále předstírat, jak vás neskutečně zajímá to nikdy neutichající švitoření vašich přihlouplých kolegyň?
Pak možná nejste zdaleka jediní. Je mnoho lidí, které jejich momentální práce neuspokojuje. Buď vykonávají povolání, které vlastně ani nikdy dělat nechtěli a nějakým způsobem, který vám už dnes nedokážou vysvětlit, se k němu dostali anebo dělají to, co si mysleli, že dělat chtějí, ačkoliv nyní zjišťují, že je to naprosto nebaví.
Je třeba si uvědomit, že náš svět je světem neomezených možností. A když říkám neomezených, tak to také tak myslím.
A proto mám návrh. Pro vás. Pro všechny, kteří chtějí něco změnit, ať už práci nebo jen odpolední činnost. Pro všechny, kteří chtějí zkusit něco nového. Protože občas bychom se možná měli zachovat trochu bláznivě, když vezmeme v potaz, že většinu času trávíme tím, že děláme věci, které se od nás očekávají. Vím, že z toho čiší naivní nadšení, ale nevidím důvod, proč bych ho měla skrývat.
Nedávno jsem potkala kamaráda, který studuje mezinárodní vztahy. Velmi se zajímá o arabský svět a studium arabštiny jako takové. Bylo to zajímavé setkání. Vyprávěl mi, jak je to dnes s tlumočníky a překladateli. Údajně se dočetl, že je u nás žalostně málo lidí, kteří ovládají arabštinu, a tak je po nich neustále velká poptávka. Zní to celkem logicky, prolétlo mi hlavou. Vzhledem k tomu, že západní svět se neustále snaží navazovat vztahy s Blízkým východem, jsou tlumočníci a překladatelé jistě potřeba. U nás se prý ale studiu arabštiny nevěnuje tolik lidí, a tak se z té nepatrné hrstky arabsky plynně hovořících stává nedostatkové zboží, protože zdaleka ne každý z tohoto mála se chce stát diplomatem, jednatelem obchodní společnosti či kulturní spojkou mezi těmito dvěma, natolik rozdílnými, světy.
Ale zpět k důvodu toho mého nadšení.
Tak tedy o arabštinu jsem se nikdy předtím příliš nezajímala, a jelikož jsem člověk, který rád poznává nové věci, napadlo mě, proč to nezkusit. Samozřejmě jsem neměla ambice stát se novým kulturním atašé, ale ta představa, že rozumím jazyku, pro Čechy tak vzdálenému, mě fascinovala. Obrátila jsem se tedy na téhož kamaráda, který mi doporučil studium arabštiny v Praze, které nabízí jazyková škola Tutor. Sliboval, že si tenhle zvláštní jazyk ihned oblíbím. Navíc měl s Tutorem osobní zkušenost a s výukou arabštiny tam byl velmi spokojený, takže jsem neváhala a skočila jsem do toho rovnýma nohama. Musím upřímně přiznat, že toho nelituji. Studium arabštiny se stalo mým novým koníčkem, a kdo ví, třeba se jí budu věnovat i v budoucnu.
Takže pokud máte chuť zkusit něco úplně jiného, něco s lehkou příchutí exotiky, pak je studium arabštiny jedna z možností, která rozhodně stojí za zvážení.