Nepodceňujte nulté ročníky pomaturitního studia
13. 8. 2010
Pokud jste obdrželi už nejméně třetí zamítavý dopis z vysoké školy, pak rozhodně nezoufejte. To, že vás letos nepřijali, nemusí ještě nutně znamenat definitivní konec vašeho studentského života. Je to sice smůla, když skončíte první pod čarou a nepomůže ani odvolání, ale není to nic, z čeho by se dalo usuzovat, že váš život už bude jen horší. To je absolutní mýtus.
Je totiž třeba vyvarovat se mylné představě, která vás žene do kouta s tím, že brány vaší vysněné vysoké školy se před vámi trvale uzavřely, a tudíž nezbývá nic jiného, než vrhnout se do práce. Do skutečného života, jak to někteří s oblibou nazývají. Ovšem předtím, než se rozhodnete podat si svou žádost na úřadu práce, pečlivě zvažte, zda je nějaká nepříliš dobře placená práce opravdu to, čemu se chcete v následujícím roce věnovat. Jistě si, jako většina mladých lidí, plánujete, že když to tedy letos nevyšlo, zkusíte rok někde pracovat, čímž alespoň získáte nějaké finanční prostředky, takže si nebude připadat tak závislí na rodičích, a po roce si podáte přihlášku na vysokou školu znovu. Říkáte si, že by to třeba nakonec mohla být docela zajímavá zkušenost do budoucna. Utěšujete své svědomí tím, že tahle nepříjemná situace není na stálo a než se rok s rokem sejde, vidíte se znovu usedat do školní lavice. Vidina je to samozřejmě nádherná, což o to, ale smutné je, že z velké části je to jen pouhá iluze, jejímž úkolem je uchlácholit váš vnitřní hlas, který křičí na poplach, protože tuší, že je něco špatně a snaží se všemožně zabránit blížící se katastrofě.
Tím se pochopitelně nesnažím proklamovat, že práci je třeba chápat jako jistý druh pohromy. Nastoupit do zaměstnání, které si sami zvolíte, a které opravdu upřímně vykonávat chcete, protože vás baví, je velmi důležitý krok v životě každého člověka. Pochybuji však, že takové povolání vám spadne samo do klína v době, kdy razítko na vašem maturitním vysvědčení bude teprve zvolna zasychat. Nebuďte naivní, tak to jednoduše nefunguje.
Vyjde to možná jednomu šťastlivci ze sta, přičemž takový člověk se zpočátku raduje. Je to záviděníhodná radost podobná radosti malého dítěte. Vydrží-li na stejné pozici prvních pár let, stále ho lze nazývat šťastlivcem. Brzy se u něj ale začnou objevovat první větší obavy, které časem propuknou v otevřenou nenávist ke všem mladým lidem, kteří mají potenciál. Takový neklid jistě pomalu narůstá v každém stárnoucím člověku, a o to víc pak v nitru našeho šťastlivce, který má pouze středoškolské vzdělání zakončené maturitou, a tudíž může být velmi snadno nahrazen. Jsem si vědoma toho, jak tvrdě taková slova zní, ale taková je realita. Většina mladých lidí se dnes ambiciózně snaží dosáhnout na nejvyšší příčku ztělesněnou vysokoškolským diplomem. A právě takoví lidé budou ti, kteří dostanou šanci a připraví vás o místo, jelikož jsou vzdělanější. Vaše, tou dobou už zažloutlé, maturitní vysvědčení, prostě nebude stačit.
Jak tedy něčemu takovému předejít? Jděte na vysokou školu. Že jste se letos nedostali? Nevadí, nic přeci nemusí být vyřčeno s konečnou platností, obzvlášť pak to, že dny vašeho studentského působení jsou nadobro sečteny. Zkuste se například zapsat do nultého ročníku pomaturitního studia. Argumenty, které hlásají, že něco takového je k ničemu, protože nulté ročníky se do vysokoškolského studia nezapočítávají, jsou naprosto prázdné. Ignorujte je.
To, že se rozhodnete pro pomaturitní studium v podobě nultého ročníku, vám sice rok studia zakončeného skutečným magisterským nebo inženýrským diplomem neubere, ale ani vám nijak neuškodí. Naopak. Strávíte celý ten dlouhý rok přeci jen o něco plodnější činností než je pouhé čekání na den, kdy bude opět vypsáno přijímací řízení na váš vysněný obor. A co je hlavní-dobře zvolený nultý ročník pomaturitního studia vás na přijímací zkoušky dokáže připravit daleko lépe a díky tomu, že výuka je rozložena do několika měsíců, také mnohem efektivněji. Protože, ruku na srdce, málokdo je obdařen takovou pílí a cílevědomostí, aby se zvládnul na další přijímací zkoušky připravovat průběžně během celého toho volného roku. Většinou si namlouváme, že je stále dost času, s chutí chňapneme po pár brigádách a konejšíme své svědomí tím, že občas je přeci dobré dělat také něco jiného než jen neustále se biflovat. Bohužel nejsme dost často schopni rozpoznat, že ona pomyslná miska vah, na níž spočívá všechna ta naše rádoby vedlejší činnost, si panovačně přisedla k zemi, zatímco ta, která patří školním a přípravným povinnostem, se vznáší někde v oblacích.
Pokud chcete, aby pro vás budoucí vysoká škola zůstala po celý rok čekání prioritou číslo jedna, pak je přípravné studium nultého ročníku ideálním řešením. Díky pravidelné výuce a klasickým školním povinnostem, které jsou s ní spojeny, nehrozí, že vypadnete z rytmu. Pomaturitní studium se pro vás stane jakýmsi předstupněm prvního ročníku na vysoké škole a až na ni pak skutečně nastoupíte, zmocní se vás pocit, že jste ani na okamžik nevybočili ze zaběhnutých kolejí.
Nultý ročník pomaturitního studia tedy rozhodně není zbytečnou záležitostí. Navíc, naučíte-li se dobře hospodařit se svým časem, což je podle mě velice důležité, bude schopni zorganizovat si věci tak, aby to vyhovovalo především vám samotným. Projevíte-li alespoň minimální snahu, nebude pro vás problém najít si v nultém ročníku takovou brigádu, která by vás mohla bavit, a zároveň by vám nijak nebránila ve vašem pomaturitním studiu.
Teď už tedy zbývá jen říci, kde je možné se do takového nultého ročníku zapsat. Přiznám se, že vlastní zkušenost s pomaturitním studiem nemám, ale několik mých blízkých přátel ano. Mohu tudíž jen předat dál jejich zkušenosti a doporučení. Asi dva z nich si zvolili studium nultého ročníku v Praze, které nabízí společnost Tutor. Nutno dodat, že oba byli velmi spokojeni. Své pomaturitní studium v Praze zakončili pro ně tím největším úspěchem, byli přijati na vysokou školu. Díky takto chytře strávenému roku se dostali z učeben Tutoru na skutečnou akademickou půdu.